pondělí 7. srpna 2017

MŮJ MĚSÍC ČERVENEC /2017


Ahojte! ☺

Některé studenty by mohlo mírně stresovat, že je polovina letních prázdnin už za námi. Co když vám ale řeknu, že je ještě jednou tak dlouhý čas před námi? Nezní to lépe? Spousta krásných dní, oslav, drinků, melounů, výletů a dovolených! Stihnete toho ještě tolik! Tak nesmutněte a mrkněte, co jsem za první prázdninový měsíc stihla já! ☺

Prázdniny jsem začala narozeninovou oslavou sedmdesátin babičky z taťkovy strany. S přítelem a sestrou jsme tam jeli už v pátek 30.6., abychom mohli něco málo nachystat na další den a taky abychom v tu sobotu začali s přípravami co nejdříve. Jako vždycky, když babička něco pořádá, to byla velká akce. Pozvala hlavně rodinu, ale i pár přátel. Mohlo tam být něco kolem 30 lidí. Jídla ale bylo jak pro 150. Od rána jsme chystali jednohubky, nějaké zobaní, potom cukroví, řezy, řízky, zeleninu, meloun... No bylo toho jak pro zájezd. Jelikož jsme tam byli spíš jako výpomoc, pořád jsme někde lítali. Ale i tak to byla fajn akce! ☺



Z oslavy jsme odjížděli kolem sedmé, protože jsem následující den měla turnaj v Jablonném nad Orlicí a potřebovala jsem být aspoň trochu odpočatá. To se mi povedlo, energii jsem měla, ale na place jsem pak narazila na jiný problém. Pořídila jsem si nové florbalové boty (jak jste mohli vidět v minulých nákupech), ale bohužel jsem si je do té doby pořádně nevyzkoušela, takže poslední zápas z těch 5 odehraných jsem už fakt trpěla, jak mě tlačily. Ale odehrála jsem všechno až do konce. A přestože jsme skončily (zase) poslední, bylo to fajn na sbírání zkušeností! ☺

6.7. nás mamka vytáhla na výlet do zámku ve Velkých Losinách. Zaplatili jsme si nejbližší komentovanou prohlídku a chvilku čekali ve dvoře. Tam si nás pár minut poté vyzvedla průvodkyně a mohlo se začít. Paní byla celkem mladá, docela sympatická, ale dle mého názoru nějaká unavená a trochu otrávená. I tak ale byla hodinová prohlídka pěkná! ☺





Během následujících dnů jsem trávila dost času s přítelem, jeho synovci a sestrou. S přítelem jsme se dostali i k učení angličtiny, kterou bude potřebovat na vysokou. Vydali jsme se taky do lesa na hříbky, což byla činnost, kterou jsem dřív fakt nemusela. Teď mě to ale chytlo trošku víc, takže jednou jsme si vyšli s přítelem a Jessinkou a podruhé s přítelem a jeho tátou.

15.7. jsem původně měla jít do práce, ale nakonec mi šéf řekl, že je škaredě, takže nemusím. Využila jsem toho a jela jsem s mamkou, ségrou a babičkou na BIOslavnosti do Starého Města. Napsala jsem o nich i samostatný článek, který najdete tady → BIOSLAVNOSTI 2017 - 25 LET PRO-BIO



Dva dny nato jsem s mamkou, sestrou, Jardou a Jessinkou podnikla výlet do Rejchartic do Andělária. Je tam několik do dřeva řezaných andělů (i když v některých bych je hledala opravdu těžko). V tu dobu tam byli i řezbáři, kteří měli tvořit další sochy, ale zrovna asi „pauzovali“, takže jsme je pracovat neviděli. Vydali jsme se tedy po turistických značkách směrem k malému lesnímu Balneu. Zbytek rodiny se pročvachtal v ledové vodě a prošel se po různých površích, zatímco já jsem si držela svoje tělesné teplíčko a čekala na ně. Když skončili, pokračovali jsme dál podle značení směrem k civilizaci.











Ve středu 19.7. jsem přemluvila mamku s Jardou, abychom jeli spolu s přítelem na hříbky. Sestru s Jessinkou jsme vzali pochopitelně taky. Nakonec jsme našli několik krásných kousků, prošli se a já jsem pak mohla jít provětraná a probuzená do práce.



A ve čtvrtek jsme se vydali do Jeseníku do Priessnitzových lázní. Konkrétněji tedy do Balneoparku. Do studené vody jsem překvapivě vlezla taky, sice jen po kotníky, ale vlezla! :D Pak jsme se vydali do rozkvetlé zahrady, na kterou se těšila hlavně mamka. Dále na venkovní posilovací stroje, které jsme všechny museli vyzkoušet. A potom na oběd. Byli jsme pěkně vyhládlí, tak jsme se na jídlo dost těšili. Bohužel jsme byli dost zklamaní.
Obsluha přišla pár minut po tom, co jsme dosedli. Ptala se, co si dáme. Zůstali jsme na ni koukat a mamka jí odpověděla, že nemáme jídelní lístek. Omluvila se, odběhla a jeden nám teda donesla. Dvě minuty nato byla zpátky s otázkou, co jsme si vybrali. Překvapeně jsem se na ni podívala, protože jsem ten lístek ještě ani neprošla. Než si objednali ostatní, dokázala jsem se teda rozhodnout. Na jídlo jsme čekali půl hodiny... Ale teď k samotnému jídlu. Můj Caesar salát byl celkem fajn, sice jsem měla sušší maso, ale šlo to. Jardova svíčková byla trochu sladší, ale taky se dala. Chudáci mamka a ségra to ale odnesly. Daly si telecí řízek s odlehčeným bramborovým salátem. Maso tuhé, žvýkačkové a nebylo ani křupavé. Salát byly v podstatě šťouchané brambory s octem a kyselou okurkou. No mňam! Za obsluhu a jídlo bych jim dala tak půlku z toho, co jsme zaplatili, protože to opravdu nestálo za moc...
Po obědě jsme se vydali na menší procházku a pak do kavárny. No, s tou jsme to teda taky vychytali... Prohlédli jsme si nabídku dezertů a šli si najít místo. Když přišla obsluha, nadiktovali jsme jí objednávku a chvilku čekali. S kávou a malinovou limonádou přišla v podstatě hned. Ale s dezerty... Kávy dávno vypité a pořád nic... Všichni kolem nás už měli všechno a my jsme stále čekali. Mamka se pak připomněla servírce a najednou to šlo. Vymlouvala se, že to trvalo, protože pro naše zákusky se muselo jít do zadní lednice. Aha, cesta tam a zpět trvá 20 minut... Kdyby to čekání stálo fakt za to, přešla bych to. Jenže... Můj tvarožník byl málo sladký, mamčin špaldový koláč s posýpkou podle mě taky(i když mamce chutnal). Jarda se sestrou si dali čokoládový dort, který byl naopak dost povedený, extrémně čokoládový. Malinová limonáda byla dobrá, káva asi taky. Ale za to čekání, systém a průměrné dezerty (kromě nejdražšího čokoládového dortu) bych tam cíleně už znovu nešla.




21.7. jsem se se sestrou a přítelem vydala k taťkovi. Zastavili jsme se u Zdraví a fitness (u kterých můžete mít VIP ceník - návod najdete v pravé části blogu v obrázku), kde jsem si vyzvedla proteinové tyčinky. Potom jsme vyběhli do Šantovky pro Bubbletea a do Kauflandu pro pár potravin. Na chatu jsme dojeli před osmou hodinou. Nachystali jsme si na večeři něco jako Caesar salát, který byl mnohem lepší, než ten v Jeseníku. Dokonce i taťka si dal, přestože po určité hodině nejí (jo, taky mu říkám, že je to blbost). Neměl moc na výběr! :D

No a den nato se konala strejdova oslava 50tin. Pomáhali jsme s přípravami, výzdobou a jídlem. Když dorazili všichni hosté, zábava mohla začít. A že stála za to! Spousta tance a zpěvu se zpěvákem, tombola, pouštění balónků... Strejda dostal krásné narozeninové dárky. Například deštník ověšený papírovkami, pivo s nalepenými papírovkami, Člověče, nezlob se! z desetikorun nebo třeba 50 muffinů se svíčkami, které jsem dovezla já se sestrou a přítelem. Celkově byla oslava naprosto skvělá, já sama jsem si ji moc užila. A myslím, že můžu mluvit i za ostatní! ☺



V neděli 23.7. jsme jeli před jedenáctou hodinou do Olomouce. Vezli jsme přítele na nádraží, odkud se měl dopravit na Vranov. Pochopitelně mi bylo smutno už když jsem se s ním loučila. Nechtěla jsem, aby odjížděl, ale zárověň jsem mu nechtěla v ničem bránit. Těšil se na to. Takže jsme se rozloučili a já se sestrou a taťkou jsme se vrátili na chatu, kde jsme se ještě bavili s hosty a pak uklízeli.

Během následujícího týdne, kdy byl přítel pryč, jsem hlavně odpočívala. První dva dny nuceně, protože mi nebylo dobře, třetí jsem navštívila přítelovu rodinu. Čtvrtý jsme si se sestrou zašly do Lidlu a pak i s mamkou na oběd. V pátek jsem se zase válela a v sobotu jsem čekala na přítele u jeho rodiny. Měla jsem fakt obrovskou radost, když se mi vrátil! ☺



Poslední červencový večer jsme si s přítelem vyjeli na brusle. Nestála jsem na nich 8 let, ale teď jsem se hecla. Díky příteli jsem sebou neflákla ani jednou, ale bez něj bych byla asi trochu potlučená. Ujeli jsme necelých 8 km za hodinu, což není moc a je to i hodně pomalé, ale já jsem měla hroznou radost. Nejeli jsme na výkon. Chtěli jsme spolu strávit nějaký čas navíc a jinak. A jelikož je přítel dobrý bruslař a já jsem měla bruslení i v Pétiné výzvě, využili jsme toho. Bylo krásně, provětrali jsme se, byli jsme spolu... Co víc chtít? ☺



Výzva 2017

1. týden
a) Upéct zdravé pečivo
Párkrát už jsem měla takovou chvilku, kdy jsem zkoušela domací zdravý chleba. Bohužel to ale vždycky dopadlo tak, že se nedal jíst. Tentokrát jsem se raději rozhodla, že zkusím něco jiného - nějaké houstičky. Našla jsem si recept pro inspiraci a naházela všechny suroviny na uhnětení a kynutí do pekárny. Po vykynutí jsem upletla takové copánky, posypala lněným semínkem a upekla. Byly fakt dobré! ☺



b) Jít plavat
V mém podání - vlézt alespoň jednou do bazénu! :D Plavat jsem si nezašla, protože kryté bazény v okolí jsou zavřené a na venkovní na mě byla prostě zima. Ano, zima. Potřebuju fakt velký vedro k tomu, abych vlezla do bazénu. A přestože doma jeden máme, radši zalezu na chvilku do chládku domů, než do vody. Přesto jsem se v červenci do bazénu dostala, ale to až na strejdově narozeninové oslavě, kdy mě tam přítel hodil i s oblečením! ☺

2. týden
a) Tři kola HIIT kardia - Tabata
Splněno! ☺ Tabatu jsem si tentokrát poskládala sama. Namíchala jsem si 8 cviků, našla časovač a pustila se do toho. Uvažuju, že bych vám sem na blog to cvičení dala, ale ještě uvidím! ☺

b) Připravit někomu zdravé jídlo
Příteli jsem uvařila ovesnou kaši, kterou má rád. Sice jsem ji osladila cukrem, ale... K tomu jsme si nakrájeli ovoce a zeleninu. Další napůl zdravé jídlo jsem dělala u taťky - to byl ten pozměněný Caesar salát. Nezdravá na tom byla ta trocha tatarky a 1/4 rohlíku, která na každého připadla. No a koncem července jsem dělala lečo. To už bylo zdravé 100%! ☺




3. týden
a) Veganská snídaně
Poněkud snadné pro někoho, komu nebylo úplně dobře od žaludku. Dala jsem si jablíčko, banán a rýži s trochou cukru a se skořicí! S rozházeným žaludkem jsem si nemohla zas tak moc vybírat!☺



b) Zajít na nějakou skupinovou lekci
Jelikož mám letní přípravu s florbalovým týmem, chodila jsem s holkama na kondiční a halové tréninky. Počítala jsem to jako skupinové lekce! ☺

4. týden
a) Dát si jedno jídlo, které se nehodí do zdravého jídelníčku
Zase ten samý bod, který jsem vysvětlovala už několikrát...☺

b) Jít na longboard, brusle nebo běhat
Rozmýšlela jsem se, jestli zkusit po osmi letech ty brusle, nebo raději vytáhnout přítele běhat. K běhu jsem se vyloženě přemlouvala, tak jsem si řekla, že raději vyzkouším to bruslení. A udělala jsem dobře. Přítel mi po celou cestu byl oporou, nenechal mě ani jednou přistát na zemi. Díky tomu, ale i jeho přítomnosti, skvělému počasí a náladě byl tento menší výlet parádní! ☺ Vzdálenost ani čas není nic moc, ale je mi to jedno. Jsem ráda, že jsem do toho šla a že jsem si užila skvělý večer! ☺



Tak takhle vypadal můj červenec! Byla bych ráda, kdybyste mi dolů napsali, kde jste zatím byli vy a co ještě plánujete. Popřípadě i to, jestli byste na mém blogu chtěli najít Tabatu, kterou jsem si seskládala! ☺

Mějte se krásně a užívejte si nádherné letní dny! ☺

Blogerka Klárka

Žádné komentáře:

Okomentovat